![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli
mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan
Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně
roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali
se o hře bavit, tak jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a
podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc,
až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku
přemýšlel a pak povídá: "Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?" ![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() ![]() |
![]() | ||
![]() |
![]() | |
![]() |
![]() |
![]() |