Sedí takhle devadesátiletá děda na lavičce v parku a pláče.
Slušně vychovaný mladík, který šel okolo, se samozřejmě soucitně ptá,
co se děje. Stařík odpovídá: "Víte, jsem zamilován do mladé ženy." "No a co je na tom k pláči? To byste se měl spíš radovat." "Počkej, ty tomu nerozumíš. Každý ráno, než jde do práce, se pomilujem, v poledne přijde domů na oběd a zase mne pomiluje, uvaří mi, večer taky a na noc se milujeme dvě hodiny," a stařík zase pláčem skoro nemůže mluvit. "No tomu teda vůbec nerozumím, to je perfektní, tak proč brečíte?" "Jo jo, ale já jsem zapomněl, kde bydlím." |