 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Jednou takhle na pozdim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až
kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, z ničeho nic, se venku setmí, hučí vítr
a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k
východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu
už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní
lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je
z toho zmatený a tak přijde k němu a povídá: "Hej, víš ty, kdo jsem?" "Jo, jasně." "A ty se mě nebojíš?" "Jasně, že ne." "A proč se mě nebojíš?" "Víš, pětadvacet let jsem oženěnej s tvojí sestrou." |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|