 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Vedle jednoho ateisty žil velice zbožný a skromný pán. Ten trávil celé
dny na kolenou modlením a rozmlouváním se svým Bohem, zatímco jeho
soused ani nezavadil pohledem o kostel naproti. Ale neměl se nijak
špatně - měl dobrou práci, pohlednou mladou ženu a dvě zdravé děti,
zatímco náš asketa se dřel v práci a přežíval od výplaty k výplatě, jeho
žena viditelně tloustla a děcka nosila ze školy samé poznámky. Když tak
jednou klečel v hlubokých modlitbách, pozvedl oči k nebi a povídá: "Můj Bože! Každý den tě uctívám, ptám se tě na radu s každým problémem, přiznám ti každý svůj hřích. A přesto můj soused, který v tebe nevěří a určitě se nikdy nemodlí, vypadá jak požehnaný štěstím, zatímco já jsem chudý a trpím každým dnem čím dál víc. Proč?" A z nebe se ozval hluboký hlas: "Protože mě pořád neotravuje!" |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|