 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
V jednom malém městečku měli tak vysokou porodnost, že to vzbudilo zájem i na
univerzitě v krajském městě. Napsali žádost o grant, dostali spoustu peněz,
najali desítky sociologů, antropologa a specialisty na plánované rodičovství,
přijeli do městečka, pronajali si budovy, nainstalovali počítače, začali
vymýšlet dotazníky a plánovat testy. Šéf projektu si našel v tom největším shonu
příprav chvilku a zašel do místního bufetu na kafe. Posadil se u pultu, objednal
si šálek espressa a když ho popíjel, začal se bavit s prodavačkou o svém
projektu. Zeptal se jí, co si ona myslí o vysoké porodnosti ve městě. Ona na to,
že to je celkem jednoduché: "Každý ráno v šest tu projíždí rychlík na západ a na přejezdu zahouká. No, a to všechny vzbudí. A šest ráno, to je už pozdě na to jít ještě spát, ale zase brzo na to vstávat." |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|