 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Jeden chlápek s manželkou a tchýní se na dovolené na dálném východě dostal do
zajetí domorodého kmene. Kmenový náčelník je obvinil z toho, že zneuctili jejich
svaté území, když si na něm postavili stan. Byli odsouzeni k trestu padesáti ran
bičem. Ale protože civilizace částečně dostoupila i do těchto končin, rozhodl se
náčelník každému před trestem splnit přání. Manželka si přála, aby jí na zadek
dali polštář. Tak ho dostala. Ale vykonavatel trestu se přesto párkrát netrefil
a tak si paní odnesla několik bolestivých šrámů přes záda. Druhá přišla na řadu
chlápkova tchýně. Ta zapřemýšlela a požádala o polštář přes zadek a polštář přes
záda. Přes takovou ochranu rány skoro necítíla. Pak se náčelník zeptal chlápka a
ten povídá: "Měl bych dvě přání. Zaprvé, chtěl bych sto ran místo padesáti." Náčelník se podivil, ale povídá: "Jak je ctěná libost. Chápu to jako výraz úcty k našim předkům. A co je tvé druhé přání?" "Chtěl bych na záda přivázat tchýni." |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|