 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Jeptiška a mnich putovali napříč obrovskou pouští. Když byli za polovinou cesty,
jejich velbloud zdechl. Narychlo postavili stan a zapálili oheň, doufaje, že je
někdo uvidí a zachrání. Když ani modlitby nepomáhaly a začínaly se jim tenčit
zásoby vody, jali se přemýšlet nad blížící se smrtí. Mnich takhle povídá: "Sestro, víte, teď, když nás najisto čeká smrt, měl bych jednu prosbu. Víte, vždy jsem si přál alespoň jednou spatřit nahé ženské tělo. Myslíte, že byste se mohla svléci a nechat mne se na vás podívat?" Jeptiška chvíli přemýšlí o jeho prosbě a pak souhlasí. Když se začne svlékat, povídá: "Víte, otče, já vlastně nikdy neviděla nahého muže. Myslíte, že byste se také mohl svléknout? Po krátkém přemýšlení se mnich také svlékl. Vtom jeptiška povídá: "Otče! Co je zač ta malá věc, co vám visí mezi nohama?" Mnich rozvážně odpovídá: "To je, moje dítě, dar od Boha. Když to do Tebe vložím, stvoří to nový život." "Na mě zapomeňte, otče. Strčte to do toho velbouda!" |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|