 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
Dcera přivede domů představit rodičům svého snoubence. Když je mladík o samotě
se svým budoucím tchánem, ten se ho ptá: "Čímpak se živíš, hochu?" "Studuji náboženství." "A jak chceš vydělat na pořádný barák?" "Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří." "A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten, jaký si zaslouží?" "Budu se soustředit na svá studia a Bůh nás zaopatří." A takhle to jde pořád dokola - mladý idealista pořád omílá, že Bůh je zaopatří. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do místnosti a ptá se tatínka, jak to šlo. Ten jí říká: "No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!" |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|