 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
 |
"Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci,
když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na
večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino,
odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a
tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali." "Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!" "Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!" "To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly." |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
  |
 | ||
 |
 | |
 | ||
|
|